Sociální politika

Z pojmu „sociální politika“ vyplývá, že se jedná o účelnou a vytrvalou činnost, kterou realizují jednotlivé osoby, či společenské skupiny. Podmínkou dobré a funkční sociální politiky je odpovědná práce těch, kteří musí dbát na to, aby tato politika rychle a pružně reagovala na dané podněty trhu, či konkrétní situace. Jak každý ví, jednotlivé země neboli státy mají vypracovány vlastní sociální politiku, která vychází z jejich např. tradic či morálních kodexů. Velmi důležitou úlohu v sociální politice má samotný stát, neboť právě tento stát zabezpečuje společenskou ochranu obyvatel, a také dbá na dodržování lidských práv a svobod. Jednotlivé státy takto zabezpečují a podporují konkrétní subjekty, které se dostaly do těžké životní situace ne svou vinou a nedokážou ji úspěšně řešit, neboť např. zůstaly úplně bez finančních prostředků, či se staly dlouhodobě nezaměstnanými. V některých státech se prostřednictvím této sociální politiky řeší také negramotnost místních obyvatel, nebo se snaží předcházet šíření nemocí a různých chorob, řešit drogovou závislost či rasovou problematiku. Státy využívají několik modelů sociální politiky, které jim slouží k zajišťování konkrétní sociální situace. Modely sociální politiky tedy mohou být redistributivní (univerzální s dominantní rolí státu), korporativní (uspokojení potřeb na základě výkonu a produktivity), reziduální (minimální odpovědnost státu). Nejnázorněji je to vidět při přidělování finančních prostředků na sociální politiku, kterou země rozdělují na základě svých pravidel či konkrétních schválených zákonů. Jak již bylo zmíněno jeden ze subjektů sociální politiky, je samotný stát a jeho instituce. Dalšími subjekty jsou zaměstnavatelé a podniky, různé odborové organizace, regiony, obce a jejich orgány. Nesmí se také zapomínat na ty nejdůležitější subjekty, a to občany, rodiny s dětmi a jednotlivé domácnosti konkrétního státu.

Autor: Lenka Kalužová