Nejdůležitější je pro odvod sociálního pojištění tzv. vyměřovací základ. Ten se odvíjí od druhu činnosti. U běžného zaměstnance je pro sociální pojištění klíčový úhrn příjmů, kterých v zaměstnání dosáhl. U organizací naopak částka, která odpovídá úhrnu vyměřovacích základů všech jejích zaměstnanců a u OSVČ je to výše, kterou si sami určí, nicméně od roku 2006 musí být vyšší než 50% příjmů. Osoby, které si dobrovolně platí důchodové pojištění, mohou doslova platit, kolik chtějí. Nesmírně důležité je vědět o existenci penále, se kterým se může potkat každý, kdo sociální pojištění neplatí, i když by zákonně měl. V současnosti činní 0,1% dlužné částky, což se připisuje za každý kalendářní den, ve kterém dluh trvá. Výše pojištění je přísně tabulkově dána, ale obecně se dá říct, že je to zhruba 30 haléřů z každé vydělané koruny.
Prakticky se navíc placení nelze vyhnout. Sociální pojištění je nesmlouvavé a kromě přesunutí výdělečné činnosti do daňového ráje tu prakticky není další alternativa. Výjimka tu je pouze pro pronajímatele nemovitých i movitých věcí, kteří jsou od platby zcela zproštěni. Další alternativou, která je mnohem dostupnější pro běžného občana, je příjem z autorských práv. Pokud autor sám nevidí svou činnosti jako soustavnou, nemusí odvádět sociální pojištění. Jiné možnosti prakticky nejsou, a tak je často viděný mýtus o tom, že například OSVČ nemusí sociální pojištění odvádět, nepravdivý. Sociální pojištění je jeden z nejpřísnějších zákonů, který téměř nelze obejít.
Autor: Jan Němec
zdroje:
3 komentáře
Snad "pane Neměc" :)
Snad "pane Neměc" :)
Děkuji za váš článek o
Děkuji za váš článek o sociálním pojištění, velice jste mi pomohl v mé situaci, měl byste psát víc pane Němče.
Většina podobných temátických serverů má velice zastaralé informace.
Tomáš Kerán
Moc děkuji za poklonu...
Moc děkuji za poklonu... Honza Němec
Poslat nový komentář