Příspěvek na živobytí

Je základní dávka pomoci v hmotné nouzi, která pomáhá člověku vyřešit situaci, kdy nemá dostatečný příjem. V hmotné nouzi je člověk, který má problém se zajištěním základní obživy, s bydlením nebo když ho postihne vážná mimořádná událost, například živelní pohroma. Tato dávka pomáhá buď jednotlivci nebo společně posuzovaným osobám. Společně posuzované osoby jsou:
rodiče a nezletilé nezaopatřené děti,
manželé,
rodiče a děti nezletilé zaopatřené nebo zletilé, pokud tyto děti s rodiči užívají byt a nejsou posuzovány s jinými osobami,
jiné osoby společně užívající byt, pokud písemně neprohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby
Podle zákona o pomoci v hmotné nouzi do společně posuzovaných osob nepatří člověk, který nastoupil výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby a tato skutečnost trvala celý měsíc, člověk, který je umístěn k celoročnímu pobytu v ústavu sociální péče nebo obdobném zařízení apod.

Protože v praxi dochází k různým individuálním situacím, může orgán pomoci v hmotné nouzi (tj. např. pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností atd.) některou z osob ze společně posuzovaných vyloučit.

Nárok na příspěvek na živobytí má člověk v hmotné nouzi, pokud jeho příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje po odečteční přiměřených nákladů na bydlení částky živobytí posuzovaných osob. Přiměřené náklady na bydlení je maximálně 30 %, v Praze 35 % příjmů jednotlivce nebo součtu příjmů společně posuzovaných osob. Nárok na vyplacení této pomoci nevznikne v kalendářním měsíci, pokud byl příjem jednotlivce nebo společně posuzovaných osob za poslední 3 kalendářní měsíce vyšší, než je trojnásobek životního minima společně posuzovaných osob.

Výše příspěvku na živobytí se stanoví jako rozdíl mezi živobytím osoby nebo společně posuzovaných osob a jejich příjmem, od kterého se odečtou přiměřené náklady na bydlení.

Částka živobytí se stanovuje pro každého člověka individuálně podle hodnocení jeho snahy, možností a potřeb. Pro stanovení živobytí rodiny se částky živobytí jednotlivých osob sčítají. Částka živobytí se odvíjí od částek životního a existenčního minima. Životní minimum pro jednotlivce je 3.126 Kč a existenční minimum pro jednotlivce je 2.020 Kč. Pokud se člověk snaží zvýšit si příjem vlastní prací nebo využitím majetku nebo při uplatnění nároků a pohledávek, může se mu částka živobytí i zvýšit, pokud to ale orgán pomoci v hmotné nouzi uzná.
Částka živobytí u člověka, který dluží na výživném pro nezletilé dítě částku, která je vyšší než trojnásobek určené měsíční splátky, nebo která na výzvu nepředloží inidviduální plán vypracovaný úřadem práce, je ve výši existenčního minima, tj 2.020 Kč.
Pokud člověk pobírá příspěvek na živobytí déle jak 6 měsíců, je tato částka ve výši existenčního minima, tj. 2.020 Kč. Neplatí to u osoby, u které se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osoby, která má příjem z výdělečné činnosti a osoby, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.